Jméno Mikuláš pochází od niké (vítězství) a laós (lid). V Holandsku Sinte Klaas, v Anglii Santa Claus.

Život
Je zajímavé, že nejvíce legend a mýtů bylo vytvořeno pro postavy svatých, o kterých je známo nejméně historicky doložitelných faktů. Snad nejvýraznější takovou osobou je sv. Mikuláš, o kterém víme, že se narodil ve městě Patras v západní Lykii v Řecku, dnes jižní Turecko. Podle legendy to bylo mezi lety 280 - 286, udává se však i 260 či kolem r. 250. Po rodičích zdědil značný majetek, ten však rozdal chudým. R. 300 se stal biskupem v Myře, ale za vlády císaře Diokleciána, kdy byli v celé římské říši pronásledováni křesťané, byl i sv. Mikuláš uvězněn a poslán do vyhnanství. Když v r. 313 povolil císař Konstantin křesťanství, sv. Mikuláš byl propuštěn a opět mohl zastávat biskupský úřad. R. 325 se Mikuláš účastnil Nicejského sněmu, na sklonku života navštívil Svatého Otce v Římě. Zemřel 6.12.mezi lety 345- 352. Pochován byl v Myře (dnes Demre, Turecko), ale roku 1087 byly jeho ostatky uloupeny a převezeny do jihoitalského městečka Bari, v němž se podle legendy zastavil během poutě do Říma.

Kult
Svatý Mikuláš se stal jedním z nejuctívanějších světců východní církve (území východořímské řiše, pozdější Byzance), kde je ctěn jako obhájce pravověrnosti proti nevěřícím. Odtud se úcta ke světci přenesla na Kyjevskou Rus a sv. Mikuláš se stal nejoblíbenějším světcem pravoslavné církve.
V západní Evropě se svatomikulášská úcta objevuje v polovině 7. století, v 10. století šířila tento kult byzantská princezna Theofana, manželka císaře Oty II. (967-983). Největší zásluhu na rozšíření kultu sv. Mikuláše v 11. století měli normanští mořeplavci, kteří jej přijali za svého patrona. Tak se úcta ke světci objevila ve Francii, ve 12. století v Německu a ve 13. a 14. století v českých zemích. Tehdy vznikla řada literárních a hudebních souvisejících děl, např. Liturgie k sv. Mikuláši (10.stol.), řada chorálních i polyfonních sklad, drama Zlatá legenda od Jacoba de Voragine (13.stol.), přeložená do Anglie jako The Gilte Legende r. 1438, atd.
V 17.stol. se svatomikulášský kult přenesl i do Ameriky díky holandským přistěhovalcům do New Yorku (tehdy New Amsterdam).

Legendy
O sv. Mikuláši existuje celá řada legend a příběhů, které se staly základem pro jeho uctívání. Za svého života se pravidelně ujímal sirotků, vdov a lidí pronásledovaných. Povědomí o jeho štědrosti vychází z legendy o obdarování tří dcer zadluženého otce, kterým hrozilo, že se z nich stanou prostituky. Když se o tom sv. Mikuláš dozvěděl, vhazoval otevřeným oknem po tři noci do ložnice dívek měšce peněz a tak je zachránil. Otec splatil dluhy a zbylo i na věno. Proto se ke sv. Mikuláši modlí svobodné dívky toužící po svatbě. V některých zemích je považován za patrona šťastného manželství. Obyvatelům Myry pomohl sv. Mikuláš od hladomoru tím, že množil bochníky chleba (odtud patronem pekařů).
Za svého pobytu v Bari údajně zachránil životy několika námořníků, a proto je s atributem kotvy uctíván jako patron námořníků i obchodníků. Chránil i rybáře, ve střední Evropě převozníky, pečoval o mosty, chránil před povodněmi.
Svátek sv. Mikuláše 6.12. se od středověku spojoval s vírou v bohatství. Proto obchodníci uzavírali toho dne rádi složité obchody.


Sv. Mikuláš je patronem

• Ruska, Lotrinska
• dětí, panen, ministrantů, poutníků a cestujících
• obchodníků, advokátů, soudců, notářů, lékárníků, hostinských, obchodníků s vínem, výrobců a obchodníků s parfémy, lodníků, rybářů, námořníků, vorařů, mlynářů, pekařů, obchodníků se zrním a semeny, řezníků, sládků, lihovarníků, sedláků, tkalců, obchodníků s krajkami a suknem, kameníků, dělníků v kamenolomech, knihařů, knoflíkářů, svíčkařů, hasičů
• zajatců, za šťastnou plavbu, proti nebezpečí vody a na moři, ke znovuzískání ztracených předmětů, proti zlodějům.